Zlomená

Ze ztráty sama sebe zůstala ponořená do tmy zahalené tichem,

v přítomnosti muže, jež ji činil nešťastnou a její oči -

dříve ukrývající světla nejjasnějších hvězd, nyní zejí prázdnotou.

Marně se snaží napravit chybu - v den, kdy podala ruku tomu,

jež uvrhl její tělo i duši do temnoty a připoutal jí okovy tak silnými,

že při sebemenším pohybu, pouta rozdírají ruce i nohy do krve.

A její srdce - zlomené a nevyužité, hledá lásku i v poutech,

a snaha vyčerpává - jak motýl mávajíc křídly smočenými v kalužích,

Tak i ona, snaží se pohnout, jedním nebo druhým směrem.

Drží ji okovy, do niž se nechala sama připoutat.

Protože otevřít srdce bylo ještě bolestnější, než vězení.

Volí ze dvou možností - první je děsivá, a druhá ještě horší.

Snad zvolí lásku místo strachu, snad v tichu najde klid.

Hvězdy svítí skrze oči, jen není vidět jich.

Srdce, jež okovy rozbily, slepí se ve chvíli jejího rozhodnutí.