IMPRESE
Včera, když noc už střídala den, jsem na obloze spatřil rozpadající se mrak, který čímsi přitáhl mou pozornost. Chvíli to byl spíš podvědomý pocit, myšlenkami jsem byl někde jinde, pak jsem si ale začal uvědomovat, že z toho obláčku vystupuje silueta lidské tváře – ucho částečně překryté blonďatou ofinou, jedno oko přimhouřené odleskem červánků a druhé zvědavě pokukující zpoza stínu řas, náznak stříšky jemného nosu nad mírně ironicky prohnutou linkou úzkých ale přesto smyslných rtů, ano i tvůj důlek na bradě. Byl jsi to ty, poznal jsem tě. Když jsi zachytil můj údiv, tvá ústa se mírně sešpulila jakoby k polibku, aby se vzápětí plaše rozplynula a z celé tvé tváře znenáhla zbyl jen lehký závoj na měsíčním svitu... Ještě teď mám tu stínohru před sebou, dnes v noci jsme byli opět spolu...
Praha, 24.8.2012 (Bartolomějská noc)
http://www.youtube.com/watch?v=Yu4KObwynSc
Nevím jak to napsat, ale něčím mě IMPRESE hodně oslovila, pravděpodobně je napsaná o reálných pocitech člověka, nebo je to naopak jen čistá fantazie, tak jako tak musím říct, že když jsem to četla, měla jsem pocit, že je v textu strašně moc lásky, tak jak by ji popsal skoro každý zamilovaný člověk. Jednoduchá, ale trefná. Rozhodně je to super! :))
03.03.2015 22:56:44 | Johanka13
Moc děkuju za takové přijetí :-) Na konkrétní okolnosti vzniku si už nepamatuju, ale je to myslím psané v období nějaké momentální zamilovanosti či takového vzedmutí lásky a ten pocit jsem asi chtěl do téhle fantazie nějak přetavit. Vyjádřila jsi to moc pěkně a myslím, že jsi přesně vystihla, co jsem tím chtěl sdělit, hezky se mi Tvůj komentář čte… :-)
04.03.2015 10:33:10 | Amonasr