MODRÝ KŮŇ

                                                    MODRÝ KŮŇ

Vzpomínáš si na modrého koně, který provlál spoustu našich snů? Jeho hříva se splétala s tvými vlasy, tak jako se splétaly mé dlaně s tvými a tak jako se proplétaly naše polibky. Byl to jen sen? Kdoví. Jako sen uletěl a jako sen už není, vlastně je jen snem. Snem, který se zdál a už se nezdá - nikoliv snem, který chce být skutečností. Modrého koně vystřídal kůň úplně obyčejný a je nám to oběma trochu líto. Byly to závratné chvíle, kdy modrý plnokrevník vyklusával rytmus našich srdcí; teď ho vyklusává jen ten obyčejný. Obyčejný život, obyčejné city, obyčejná láska. Ne, nic není obyčejné! Všechno může být jen krásné, zvláštní a ještě krásnější a ještě více zvláštní – nebo špatné, horší a ještě horší. Nikdo nemá právo říkat, že žije obyčejně. Ten, kdo to říká, žije špatně (a to není obyčejné, i když časté). Vzpomínáš si na vůni šeříků a konvalinek? Tak voněla naše láska. Ale voněla i jinak, nepopsatelně. Jen my dva jsme ji cítili a nikdo jiný ji už cítit nebude. Každá láska voní jinak, ale tu naši ucítíš při každé vzpomínce a budeš při tom mít úsměv na tváři a mokré oči. Nebylo naším právem zničit to, co se narodí jen jednou v životě. Vím, že máš stejné pocity jako já, a chci ti připomenout, že osud už není proti nám. Modrý kůň netrpělivě hrabe před vrátky. Pustíme jej do svých snů?

Slezsko, 1973 (?)