Voda

V Petrželách, na náměstí všech svítivců co neobdrželi povolení ke světu. Na pahorcích, zlovolných místech, kde se cokoli přetváří na nečitelné věci a strašidelnosti. Tě tu čekám, ne? Pahorkovej hrdina a zlovolná sekvence pavučin. V těch rozplétat se nejeví v nějakou energii uvolnit, spíše spát. Chapadly se rozmoci u nedávné příhody kolem kašen prýštící chladnou kapalinu, studenou vášeň. V Tobě se zakusí, zapadne podvědomě v nervová spojení. Jako nemoc, chladná tryzna nazývaná mezi všemi co okusili vnější okolnosti. Chladný kachlíčkův bazén pro méně obezřetné. Je to jen lázeň, bezbarvým balzámem ovlivněná, rozkouskovaná a svobodně vyhlížející asi napořád. Jen koupači chybí. Voda taková destilovat časem námi jen provázena, snad ztotožněna stále je. Jakoby je naše a přesto tolik cizí lidstvu co celou dobu pije ji.