Masochistovo vyznání

Projdu si údolím smutků a bolestí, projdu i cestou stovek ran a slzí, jen bude-li, třebas mlhavá naděje, že na jejím konci budeš právě ty.
Má lásko, tančící hvězdozpytem mých snů, zahltilas mou mysl žárem, jenž předčí snad i dračí dech.
Vznešenější všech jednorožců a drahocennější fénixe, vplula sis do mého života, a od té chvíle patřím jen tobě.
Nevěříš?
Požádej, a na tvé přání si vyrvu vlastní srdce, jen abych je, coby důkaz pravosti svých citů, složil k tvým líbezným nohám.
Jsem tu jen pro tebe.
Sdírej mne z kůže, šlap po mém těle v botech na jehlových podpatcích… dělej si semnou co se ti jen zlíbí…
…jen netříšti mou lásku o skály své nehynoucí vůle na věky.
Neodmítej mé přízně, nestraň se mojí náklonnosti, protože to, jako jediné, by mě vážně zabilo.