Sezona

Větvích se nedívej v radosti na chvíli připoutána okamžikem stínu kde není hovět si sklamáním. Stromům paže holé zimě nesvlékni, darem přichystej s létem teplé listí. Jen neochoč si proměnu. Neopomeň jaro pupeny s opadáním podzimu, povyrůst je nech a sebe taky, trochu. Zakořenit, ujmout se, zhola nic si uchovat v pravých místech. Dřít se s nádobou možností jak patřit někam, jak si nechat zdát o někom, kdo pomůže ti lebedu vytrhat ze všech možných mezí, kterým si štěstí sít přála. Nakonec v tom všem sebe opomenout při sklizni, nebýt přítomna dělení na soudky a ty plny tvého obyčejna rozdávat s věrností, že se zas vrátíš.