Slečinka

Slečinko, nebuď tou klasickou a lehce zařaditelnou formou monofonního vzlyku. Nekoukej mi na oči, nechej si souhru náhod působící jako návnady vašeho druhu, laciné a obyčejné. Vtěl si mne do jistých partií, do nepasivní zóny vnímání. Tam budu doma. S tvými vibracemi. S kouzly jež marně si pokoušíš uschovat, asi na věčnost ne? V tobě tě mít stále na očích abychom si nezestárli časem pak jeden v druhém, možná v třetím. Když však stále odplouváš, jemno ti svými kruhy nikdy nepředám, jak bys je mohla přijmout, v kostkách? Ohranila sis už tak zabalíčkovanou kulturu chtění, že přestávám a už nechci ji rozumět.