Kulička

Občas tě zhlédnout. Tvé korálky, duše poztrácené střídáním slov jako bezbarvá šňůrka všechno tohle nesoucí, mi nechcete rozumět. Vykutálené s plastovým vnitřkem a cestou jen skze ně, vchod s východem spojený. Jehla bez zraku, bez ostří hledá si souvislost jejich množstvím. Špendlíkem navléknuta, válena vilnostmi jiných a ne v dlani kde jedině umím ti vyprávět o náhrdelnících. Skleněnka s mlhovinou barevných lákadel studená jako ty, vsazena do ringu s černou magií mi paradox navždy bude kouzlit vedle perel, které mám už navlečené.