Kristusky

Tady, zase na někoho úkor. Jakési strohé tu písně lehce nabídnout se mi nechce. Cestováním v pronájmu uklizených pokojů souprav s regály přeplněnými nemluvnostmi, které k přetečení vždy vedou fakt už číst nemožno jest. S klidy a vlivy tu zde na pisatelním místě jakkoli vyvolat je nemožné, proto se obouvám do nezadržitelných pantoflí vyznání bez vedoucích postav, v Bez polykání tmavých kuliček s barvivem. Stromky vidličkami místních postojů, se prázdnem stříbrem tekutí a nedosáhnou ani na hřbet mých pantoflí, nesejmou přezku mého pohybu. Vláčně budou následovat rozevlátost možná kreslení, rýsování mých neduhů v prostoru. Že písek teplých jamek meziprstí prolne krev těl jež tu reprezentuji i pravěkej vlasatec si dumá mou radostí v obyčejné chůzi, přepravě.