Lesebník

Tak se vyklikej i s vráskami vydyndané tváře co nakreslena mají být na té tvé. Kérkovaná, modrá stužka okliká vpíjena do míst beze spaní do nitra aby spánkem mohla dít a dosít konečně slov jenž slzy najednou jen tak přitakaj, bez ohlášení. Bez díků se usadí prolnou si pláně tvý abys neobstál, neuměl popsat její výkřiky. Popravou je mít dno v pravé maštali, dno od srdce ve sklípcích. Z malých mrákot by se dalo pozdržet sil vůči hřmění, možná zpitomění. V tuhle chvíli někdo zpívá si zpěvník dosti tajemný a absolutně neosobní. Vím že to nemáš rád tak se aspoň vyslíkej, ukaž se jako ženská, nebo jako chlap? A já se ukáži tak, že na tenhle svět nejsem stavěnej.