Bus

Sem sis nepřišla pro poťouchlou skladbu. Nakřivením si randíš lichotkama co vyřknout jsem nestihl. Bez nich odejdeš jako cizí. Bez průvodu strmým schodištěm se necháš slyšet, kolečkový kufr trpí. Nyní silonovými vlákny obejmuta, naprosto. Necháš mi dlouhý stopy v paměti, brázdy tak hluboký že žhavý lávy dnem horkosti nastanou a vršky tvým mrazem v noci ojíněny k zalknutí nenechají spát. Originálnostmi jsi mi přetvořila prostor jenž jsem nikdy před tím nevnímal a teď si jdeš a já tě nechám kvůli hrdostem nadbytečným. Ten hlučnej bus na svý cestě úpatími co nestaví najednou zakotvil, zarazil brzdový třmeny abys mohla odstoupit od smlouvy rovnocenný a ode mne vzdálenost navýšit, i když nechci.