Hochvaj

Hochvaj, ten konopnej bohulibík, kreativec nade vše. Pepřem si mravorovou pelest odehná i když teplá byla a hřála. Zástěrou v překrytí nahoty v lesích betonu a tkanici zkoumání aby jen prošel močály s názvy dob předešlých. Jen bafá si píseň skrze ret do uší napískanej snad jen kabelem a elektrikou v membránách odevzdat snáz. Em pé trojkou zaživa truchlen se songy tápavými útrob, rovnou k výplachu. Možná bažit k rovině mezních krutostí, podle překladu týpka z kulis nesrovnaných, nebo podoby krášlení barvami uzajíkané šťávy. V pauzách jen možná přeslechnout zvyku tichostem místního ruchu života. A v jejich přerušení těšit se na další do jistých dávek hibernace, bdělého spánku chceš-li. Ne v chůzi, ale v letu si pochopení podrobuje, lže si že neslyší, chechtá se pro sebe a píše blázniviny.