Hovno

Bylo 6:07 ráno.
Pan F. ležel u nohou postele. V ruce prázdnou láhev od whiskey, vlasy měl slepené od zvratků.
Uslyšel nějaký hluk u dvěří.
"Co to kurva je?" pomyslelel si.
Promnul si oči a s pobavením se podíval na svůj ztopořený úd.
Neochotně si nazul své děravé pantofle, ze kterých s úlekem vyběhl malý pavouk, sáhl pod polštář a s nožem v ruce se vydal ke dveřím.
Všude bylo mrtvolné ticho.
Otevřel dveře a ovanul ho alkoholový opar.Znechuceně odvrátil tvář od skvrn krve na koberci a jeho pohed upotoutala malá obálka ležící na zemi.
Sehnul se pro ni, ale zaklel, protože ho bolela záda. Znovu se narovnal, ztěžka opřel o stěnu a trhnutím obálku otevřel.
Poznal písmo slečny S.:

Lásko, není Ti mě hodno.
Já Tě milovala
a Ty hovno.