Troleno

Troleno u schýbaného ráhna napříč neřestmi. Poňoukaného za slané ráno odražených vln. Pakliže se příčí s navigací jednonohého ve správný směr vzpoura jako sen v přítmí bude hlodat duši přítomných. Za hladu, šerem se rády zvou vidinami posedlá paranoia, to jen za tmy, za dne vidí celkem jasně, volají včas a dřou do úmoru. Horkost jim praží z těl a smaží jejich siluety, špeky mizí a posilují celistvost našeho zájmu dobýt. Co za celým zájmem stojí, pošetilá otázka a vydřená odpověď, to jako cesta bez cíle v ohraničených mezích jsoucna, užít si? Male si prožít věky odbyté, zvyklé si naprostosti ještě jednou. Zbytě si vše v tichosti poopravit, detaily krás doplnit tam kam potřeba, a bez výčitek konečně odejít z historie.