Kouzlík

Zavolej o kouzlo polámaným klacíkem do tmy. Drž tu vyčerpanou dřevní hmotu mrtvými úhly. Širočerná úchvatnost neumí bělit jak sis usmyslil, však ani úhozem ze sna hůlku nespravíš. Všelidi kouknou, mají dost čarovna nebudící spánky. Mocky to neumíš, vázat lem kolem úst, skočit bakterii do ucha. Uměls koulet strachy a radost v hmotu předělat v jaro urozených nálad, nových a neznámých. Měl by náš král šaškovství třeba raději všeho nechat, dříve než ublížení přijít by mohla. My mátohy jsme ti to řekly v cylindru plném plachých zvířat a tajemstvím jak nás tu všechny uchovat v klidu naprostém, bez ptaní čekáme kdy zakouzlíš napořád.