Vzdušný Zámek

Nakloněném básněmi prolnutém vzdušném zámku, kam chodím si zalapat. V dechu mizivé stopy hladu s dávno spolknutými chvílemi verši oplývaných zadání tebou inspirované se nedaří uchovat nastálo. Nemajetná těla míní svou palčivost bolestmi odebrání ve věcech jimž sloužívali. Poletuje jich tu spousta, ale já nestavěl prosebnicovými díly ze společenství přítomna. Krutá podlaha výšin již netvoří nic více než několik molekul vzduchu navíc a mým výdechem mocných tvůrců tebe a uprchnutých realit si v stejně pevných stěnách nikdy útočiště nenajdem.