Vé

Mazlíky, tětivy a podrobení krásek mi cizelér vykreslí do zbraně smrti, jako by měla mít něžné motivy. V těchto krásenstvích umřít si v radostech v potemnělé havraní černi. V boji soutěžící jadrnými řečmi oplynout svět. Vítězit přesností chvatu, záměru bodnout, táhnout figurou žoldáků z dálky, nebo na dálku. Ohánět svěžestmi, výpary klenutých svazků, tlouct sklizeň jakože mi patří. Klást výheň do morku kostí a svalově předbíhat. Partnerem závislostí jako touha peněz jako neměnné jistoty života. Ani čerň zašlá rzí dlouho nemaštěných závěrů tak furt nepochopených a učekaných k akci o koncích si sní stále.