Meddej

Loudáš se mi v zakončeních, zmrtvěle poslední obrázky se bez hledání neustále objevují, z dálek. Planina, obrovská holota nekonečnosti ničím jiným neposetá a šířící k úpatím obzoru, jen pláče. Tesklivě spílá zdoláváním a nesouhlasně vzdoruje bojovníku v trepkách podrobující tě silám nadřirozena. Okultníkův styl ženou v sandálích nanicovatosti a umíněnosti, kterémi trpíš podrobí, podetnou. Rovnostmi neumíš rozeznat putování a poklady přítomnosti nechceš vnímat. Ještě let v objevování přítele netopíra duchu noci rovinatou utopii křídla hvězd občas přeruší, hledat s ním jeho části abych dostal síly v nové směry kam uchýlit se k přiblížení, opuštění. Nakažlivost tmy trpí chladem v ostření budou cen v upírání si živých scén na prahu rovnost spolu už nedosáhnem.