Umění

Nábřežní sochy splynuté s dušemi přítomných, v rozdílech, v zasekaných dlaních svých nohou si stát. Piedestalem zaklesnuti ve veškerých pohybách zakázané i malinké odsednutí. Kdo tak dlouho vydržel být modelem, aby skutkem umění v tak rychlém byl nenadálou rychlostí nerozmazán aby zasekanec byl alespoň podoben v nynějším světě. A že se nezměnil, svět ten. Jako moment technologiemi omočen. V rozpuštění, naklíčenosti rychlosti kladení štětce a že nestačí dolehnout, nitky a přesnosti doplnit, výraz podobenství se ztrácí ve střevních bublinách jež si malý kolouch utvoří s odvzdušněním svých bolestí na tenhle svět než se ho naučí mít. Mít rád?