Láska

Vidím ji jako koně. Bílého, toho s křídly. Ač nosí je jen v pohádkách, přeci mu sluší. Z dálky volá, já rád mu jdu vstříc. Osedlej mne, jako by říkal, ale kope na všechny strany. S pokorou a bijícím srdcem já ochočil si ho. Sedím na jeho hřbetě. Hladím jeho krásnou hřívu. Pobízí mne abych se vydal do neznáma. Vždyť on lítat umí. Odmítnout? To krásné stvoření? Vždyť to je proti zákonům, nejen těm lidským. Tak letíme. Snad rád bych ho poprosil, aby dál již nestoupal, ale ta výše, jenž je propastí, šťastným mne činí. Já, ač nebojím se pádu o nic míň než on, přeji si a žadoním. Výš, stůj, leť, dolů, vzhůru! Kéž nikdy to neskončí.


Ah, moje beruško, to jsi ty. Já měl jsem sen. Nebo trvá? Nevím, ale snad zdá se mi, že tvá křídla jsou dnes bílá.