Dozvuky času dávno minulých

Je zvláštní pociťovat blízkost a nemoci se obejmout.

Je zvláštní vnímat, co vše jsme zažili a teď jsme cizí.

Je zvláštní ta dálka blízkosti.

Včera jsme ještě byly děti.

Hrávaly jsme si na dvoře, služebnictvo nás obsluhovalo a všechny naše chůvy nás milovaly.

Byli jsme šťastní.

Poslouchaly jsme dospělé a smály se všemu, co vymysleli.

Jedly jsme u jednoho stolu a mrkaly na sebe.

Celé dětství nás provázely zvuky vážné hudby.

Dozvuky slyšíme i teď.

Posloucháme se stejnou vášní a zápalem jako tehdy.

A rozumíme tomu.

Je to zvláštní pocit - vzpomínat na to.

Dává mi to pak celé smysl.

A ty, ani netušíš.

Chápeš to - iracionálním způsobem, jak jsi řekl.

Je to jen blízkost minulosti, co k nám promlouvá.

Je to jen pokračování toho, kde jsme tehdy přestali.

Tam, u kostelíka s batohy na zádech, kde jsme se naposledy loučili.

Byli jsme rebelanti - svoji, sami, sebou.

SVOBODNÍ UTEČENCI.

A možná proto ti tak rozumím.

A možná proto promlouvám i přesto, že neodpovíš.