Asisvět

Sama, vlehko se usměji jen málokdy do objektivu souher, kasační tristar mi povídá, já nechci tě. Jsem veliká, to jako nutričně vzato nulová, umřu za pár ubohých souher, za kinematografii co se mi nelíbí. Jak vypadá dřina v umírajících koktejlech, vypít a vypařit sousední ostrov nepodílící se v nástinách, těch našich samozřejmě, těch oblíbených přece. Umřu protislavně, jako katová píseň, politické dění, jako Merkelová v objetí tisíců dvořivců, jo chci tě, jsem kudrnatá, nebo raději kropenatá, ukoptěná, obyčejná. Hrdě bez vás...