Vítej Doma

Ve farizeích, na maltinkách ve skrumáži otců dívenek skotačících v nezaslíbencích. Na kopcích vrcholů domělých, na parkánu, citadele. Po všech dobitích, chytá sláva práva, nebožákům stíná a mluvkům roste. Drnčící panty zvěrozvěstů improvizovaně tlukou na nových, starých balkonech. Zvýšky zase. Rvou si falsetem staré zatuchlé nenávisti vůči sobě. Nutí zážitky z kanálu. Brečí nad vlastními hroby, vzývají hold. Za nic. Za dvacet let vítají domov, a stále neví o čem. Plodí kurvy. Tenhle divnej novej system jestejně nechutnej...