Postraše

Hrůzy v odvleklých samotách. Malovat svírajícími popěvy naše troufalé, zubožené nestálostí. Mám stránky přispívající naposled některému, jsou v nich pralesní fraktury, zlomená kamenělá zrna z nichž údajně vzejíti jsme mohli na skupinově-společenské přetvářky. V srdíčkářství, tajnými směry raději pohledy odvrácené, příliš spanilo-sólo jízdou, příliš za peníze, příliš za cokoli v brutálním a nezdravém seskupení. Na dně všech lákadel se jen těžko proměníš v otevřená víčka, s berličkou poutaná v rébusu a bludišti kolumbárií. Jelikož nevíš jak se hledá v pozemní podstatě, souzena buď výčitkami, neboť trestání se Ti patří.