jeden den v dějinách

Byl srdcem závodník

(na zdech věnce z vavřínu)
a taky věčný vynálezce
když v dětství vyhodil
do povětří tu kaluž co měla
vznosný název rybník
a ryby kroužily vzduchem
jako ptáci se vznášely
v ohnivém gejzíru vzrušení
než začali houkat
a on v tom rozčilení
zapomněl na předmět doličný
ta koza se ani nehla
a klidně se pásla dál
a svět se nespravedlivě točil
v domácím vězení s vůní
koženého řemene
leklých ryb a výbušnin
co nedaly mu spát
a pak v nemocnici už jako doma
vždycky zkušeně zalovil v ponožce
s úsměvem uličníka vytáhl
cigaretu a taky koňak
(co jsem mu tajně pašovala)
k radosti někdy stačí tak málo
nikdy jsem nechápala
jak to dělá
stál na židli jako pan farář o bohoslužbě
(kdysi byl ministrant)
a všichni pacienti
byli jeho věřící
přednášel jim život a učil létat
bez padáku sám skoro slepý
v tu zimu byl rekordní mráz
spálil všechny růže a ježíšek poprvé
nepřišel