Nebe, peklo, Ráj

Nebe, peklo, Ráj,
sviť Měsíčku, sviť,
hřej Sluníčko, hřej,
hrej hudbo, Lide zpívej,
prozpěvuj.

Nápěvy dalších písní v sobě si,
jen tak, pro radost svou si,
objevuj.

Div světe se světa,
třes hrom se ticha.
Amen.

Když Slunce žhne,
jas jeho tichounce si zpívá,
ptáček na obloze jas jeho,
hlas jeho, si jen tak,
pro radost svou, rozeznívá.

Probouzí se v něm,
Jasu Slunečním,
Daru zářícím,
Světle Nebeském,
píseň svou si přitom,
jen tak, pro radost svou zpívá,

když se, sluníčkem naším Jasným,
jsoucím, milým, žhnoucím, r o z e d n í v á.

Avšak i když sluníčko jde už spinkat,
když se už stmívá,
když tma objeví se,
sluníčko ukloní se.

Skloní svit svůj,
zář svou nebeskou,
před moudrou tmou.

Měsíci třpyt svůj předá.

Filozofové světa, básníci,
tenhle kraj světa,
od Věků svých, od počátků
hledají.

Pravdivost Světa
v něm svých snů
nalézají.