Děťátko

Pusinky na tvářičkách
jsou na dětských líčkách,
jak pohádkově jim stvořené,
pro radostné tváře dětské,
ohromně Láskyplně jimi vzkříšené,
i pro má líčka v úžasu tím okouzlené,
polibky jim námi darované.

Buď veselé, děťátko moje krásné,
milé, buď šťastné.
Láskou mou buď stále okouzlené.
Kouzelně, ohromně Láskou mou buď oblouzněné.

Pak srdéčko Tvé radost neutuchající bude žít,
až do konců světa nepozná nic,
nežli tento svůj srdíčkový blahobyt.

Třpytivou Zář spatříš tam,
na hvězdičkách.
Avšak já též, na Tvých líčkách,
nejen při měsíčku, při hvězdičkách.

Na Tvých líčkách, milovaných,
mnou, i Bohem, přeúžasně rozmilých.

Buďme šťastni, že Tě máme,
že s Tebou svět, spolu, že jej poznáváme.

Až budou tváře Tvé vzdoru času chtít zářit,
světelnou zář budou moci spatřit
všichni kolemjdoucí,
nebesa i ptáci,
laně jej uzřou v lesích,
v horách strmých hrom ozvučí lesy,
Jadran pousměje se nebesky vodami svými,
nad září tvých tváří,
vlnami nebesky šplouchajícími, svými,
Božské požehnání potká mne,
nebesa, i Tebe.

Děťátko mé milé, milované,
radostně se smějící,
i občas plačící,
uplakané, láskyplné, zářivé,
všemi, Bohem milované.