Stín ptáčka

Stín letícího ptáčka na hladině řeky Vltavy
udává směr očí mých, Tvých,
lidí všech dobrých,
na něj se dívající,
letícího ptáčka vidoucí,
nad Vltavou vidoucí.

Ptáček letící jest, letí,
úchvatně si při tom zpívá,
kráká, krákorá,
vidí z výšky své nás dospělé,
i na procházce děti malé.

Udává pocity mé i Tvé,
lidí všech, příjemné.

Až uvidíš jej letět nad Vltavou,
probudí se pocity jemné, mé i Tvé,
lidí všech, jej vidoucích nad Vltavou,
jemné, láskyplné, úžasné.

Pak shlédneš touhy své i mé,
lidí všech, strhující,
k obloze se vznášející,
dým touhy Tvé i mé,
i lidí všech, úchvatné.

Touhy lidí všech,
aby všem lidem, bytostem,
ptáčkům, lehce se žilo,
svobodně, aby dobře jim bylo.

Jako ptáčkovi nad Vltavou :)