Libuše

Libuše je jméno známé lidu českému, významné.
Avšak neznají jej v cizině.

Proto neumí cizinci pochopit dění
Vesmíru v Nás,
českých občanech, srdcí zpívání si, jejich pění,
náš srdce Jas.

Protože si o nás myslí,
že jsme národ slabý,
chudě s námi jednají.

Avšak nemusí to tak být napořád.

Všimněte si, lidé toho,
jakou hrou svou
cizinci s námi hrají muziku svou,
pro náš národ neznámou.

Pak dostaví se pocit ten,
který umí smysluplnou realitou hrát, a znít,
tón hudby v nás, národní, jeho píseň probudit.

Cizinci jsou hrou tou vedeni,
aby šli v dál,
ze své vlasti k nám.

My umíme tolerantní být,
Láskou srdce vedeni.
Avšak jediné, co nestrpíme,
je, aby poroben byl Lid český,
národ sobě, v nás.

A tak zpívejme si, hrejme,
pějme písničku svou národní,
o Libuši, Kazi, míru, Přemyslovcích,
v hudbě našich srdcí, v nás,
uvnitř nechme tuto hudbu znít,
její tóny hrát.

Pak dojde národ náš
k samostatnému postavení ve světě,
nic nemusí bojovat.
Jen radostí se smát zde, na planětě.

Předci naši, Libuše, Kazi, Přemyslovci,
jsou nám při tom stále oporou naší.

Ať se daří nám,
národnímu týmu Čech,
v hrách svých, vůči celému světu.

Tomu, nechť se z toho tají dech.