Libušín

Libušín je hrad, zámek v zemi české,
národní poklad její.

Být v náručí objetí,
s Láskou svou nespoutanou se Ti vyplatí.

Nerouhej se ve své mysli,
ve svých představách, byť zklamán jsi,
či pláčeš dojetím.

Libušín je hrad české země,
poklad národní.
Kněžna žila tu svůj život poklidný.

Avšak nesmíš nosit hlavu svou
ani vzhůru, ani na špalír.

Buď svůj, Čech svéprávný,
naši hrdost měj národní.

Měj se napozoru před lkaním,
požehnán jsi Bohem, jménem národním.

Český občan obraz světa svůj neztratí,
jen vždy lká a naříká,
když Lásku Boží nespatří.

Buď svůj, český občane,
národní hrdost svoji měj.

Avšak lkaní, naříkání, opomeň.

Raduj se, z minulosti, z předků svých,
z historie vzácné, jak se patří posvěcené.

Tím dosáhneš obrazu toho,
co tenkrát zaseto bylo,
zúročíš.

Úrodná půda, pole, lesy, jsou hrou Tvou
Bohem danou,
ve prospěch země své, Lidu Tvého,
Tebe, Duše Tvé, dětí Tvých, jediných.
Uvidíš.

Prostornou půdou obdařen jsi, avšak zorat ji,
zasít třeba vždy je, v pravý čas obdělávat ji.

Prospěch Tvůj v tomto spatříš :
,,jak zaséváš, zaléváš, sklízíš,
národe můj“, v Božím Duchu, dcero má, synu můj.

Proto neustávej ve svém úsilí,
dílo své tvořivé započaté dokončuj.

Tvořivou silou ztvárňuj obraz světa svůj,
který Ti bude v životě Tvém oporou,
šťastnou scénou tou,
životní cestou zábavnou, radostnou.

Ve zdraví tvoř dílo své,
pro blaho své, i bližních svých,
občanů českých, národa Tvého,
v Boží milosti Ti darovaného.