Fujavice

Fujavice fičí, blesk bije, hrom hřmí,
drtivé většině lidí Země zřejmě nic z toho příjemné není.

Avšak bez touhy pravdu znát, se pravdu nedozví.

Ozvěnou hřmí, blesky míhají se,
opodál člověk stojí,
ve světle jejich, oči mu blýskají se,
při hvězdách, při hvězdičkách.

Najednou vítr ustane, spěch, shon lidí schovat se skončí.
A člověk opodál slyší zvuk včel, ptáčků, zvenčí.

Šepotají si mýtus Svatý,
o tom, jak král jeden dříve šel po špičkách,
při hvězdách, při hvězdičkách.

Šel, kráčel po špičkách tmou tou,
když kolem něho Svatý Petr prošel.
A on uzřel Duši svou, jedinečnou, jedinou.

Pak odešel, Petr Svatý.
Král stál tam, opodál, a v duchu řekl si:
,,Ať nejsem už král, chci být Petr Svatý“.
V tom uslyšel zvon nebes, krásně znějící,
nebesy hřmící, a do Ráje vstoupil, ten pan král.

Není snadné číst v myšlenkách druhým,
je však snadné žít příběh svůj podle pravdy.

Té, co v Duši své skrývá každý. Andělské.