Virtuální svět

***

Ahoj Lásko, Duše milá,

miloučká, kde jsi tak dlouho byla ?

Byla jsem opodál, neviděls mne.

Měla jsem úkol jiný, nežli při Tobě stát,

nežli s Tebou životem jít.

Teď poznáváš mne,

oči moje vidí Tvé.

Jasnou tmou jsme oba spjati,

Láskou prozářenou, v objetí.

Tou tmou šumí lesy,

háje borové, i listnaté, lípy.

Čaj spolu popíjíme,

v duších svých se za to štěstí

společné  teď oba rádi modlíme.

Čas neúprosný je, letí,

zářiové dny podzimní,

zimní nahradí, a pak jarní,

letní.

Budoucnost nejistá je,

pouze teď, nyní, je,

početí,

dětí početí,

to přání Božské je,

stále téma aktuální.

Naše plány rozplynou se v budoucnosti.

Děti zrealizují plány své,

děti naplní dny své.

Duše lidí potkávají se,

od věků, od nepaměti,

radostnou tváří rádi obdarovávají se.

Můžeš si myslet, co chceš,

vše vyplní se.

Čas Duší všech tak vždy naplní se.

Nezlob se na Lásku svou,

jsoucí, ani minulou.

Vždy s Tebou je,

v srdci Tvém se usmívá, i smutná je,

i když ji nevidíš,

i když si něco jiného o ní myslíš.

V budoucnu Vesmírem půjdete spolu,

opět znovu, životem spolu,

časem oprášeným,

životem od Boha darovaným.

Znovu a znovu jím Vám darovaným.

Proto užívejte si času společného,

ve jménu svého štěstí, jedinečného.