Budiž Světlo *

Budiž Světlo

Lásko moje, Lásko, čas šel spát.

Usnul si už bezpočetkrát.

Lásko, zřejmě na zdech není soumrak znát.

Avšak, čas šel si do hajan, spinkat, spát.

 

Kam myslíš, že Letíš si, Lásko, bezpočtukrát ?

K ranním mlhám ?

K Zářím vesmírným ?

K odpoledním duhám ?

K pohořím snad ?

 

K srdcím Letíváš si, Lásko,

moje souputnice, Lásko, bezpočtukrát.

 

Mávají Lidé Ti zvesela vždy, když zahlédnou Tě,

Lásko, souputnice má, bezpočetkrát.

Mívají kotě při měsíčku na rameni svém, si, něžně spinkat.

 

Mávají na Tebe, kotě své však nevidí, mnohdy, bezpočetkrát.

Kouzelná slůvka vyloudí, když zahlédnou Tě, tehdy, mnohokrát.

 

Aby čas probudil se, ze tmy své, noční,

nechť ,,Rozední se“, nechť otevře své oči.

 

Co spatří ?

 

Něhu, Lásku, zvanou ,,Svaté dění", Záři krásnou.

Při svém to bdění.

 

Pohlédni na třpyt vody při Svítání,

toť podobenství zřejmé vody té Světelné,

Svatozářné, Zářivé, třpytivé, všudypřítomné,

i tmou se vinoucí, i časem si spícím, spinkajícím, v nás.

 

Pohlédni do očí Lásce své, v její tvář,

růžovou spatříš tuto Nebeskou třpytivou Zář.

 

Pak nebude čas ten, zdejší, nikdy chtít spát, podřimovat.

Probudí srdéčka všech nás, ptáčků, i zvířat.

 

Zlehounka si doletí, kam bude si, jen kdo přát.

 

,,Budiž Světlo, vně i uvnitř nás.“