Semafor

Semafor

Když Semafor svítí zeleně,

jako travička jarní,

můžeme skákat si po zebře, jít po ní,

přebrodit se na břeh druhý,

na protější chodník.

Lidem tamním, po zebře si jdoucím,

i dětem na ní si cestou skotačícím

do očí můžeme při tom pohlédnout krátce.

Mít přátel tolik,

v jednu tu chvíli, chvilinku,

štěstí toť nádherné, krásné.

Byť jen na chvilinku nám dané.

Všichni za jedno jsou v tu chvíli,

všichni stejný zájem mají.

Na přechodu po zebře k Nám,

a na protější chodník si pak dojít.

Jak to je dění vzácné.

A když přechod, zebru si lidé přejdou,

zase po svém směru si jdou.

Cestou svou, ostatním neznámou.

Prostou chvilinkou si tohle štěstí člověk užívá,

když vítr, fujavice nefouká, sníh když nepadá,

když neprší, když asi Bůh se chvilinku nedívá.

***

Doslov, sdělení autora: případnou další mou textovou tvorbu můžete, milí čtenáři,

 případně shlédnout, sledovat, na: www.psanci.cz/autor.php?trideni=7&id=2638

 dále také na: www.JiriDobrovsky.blogspot.com 

 nebo též na: www.JiriDobrovsky.blog.cz

***