Strom

Strom


Fučí vítr, o sto metrů dál, u stromu stojí žena mladá.

Padesátník sní si o ní, mile:
,,Je milá, roztomilá, tahle žena krásná, mladá.“

Co však asi dělává ?
Muž neví. Jen se domnívá.

A pak, žena krásná, mladá, mu pusinku pošle větrem.., jen tak.., z povzdálí.. .

Co říkají si Lidé ? Kteří jdou si, okolím ?
Když ji, pusinku, Letět zahlédnou ?

Co říkají si ptáčci cvrdlikající ?

Inu: ,,žena mladá, krásná, usměvavá,
usmívá se, na muže v povzdálí “ :-) .

,,Nebuď blázen, člověče, usmívej se též přece..
Běž za ní, polibek dej jí..“ říká si srdce muže v povzdálí.

Sen o ženě krásné pak muž doma sní,
stůl svůj, když prostírá,
když přemítá, co si sní.

Mezi tím Láskou oba zahoří,
ona jest v dáli.., v záhoří.

A co dál ? Hvězdičky jen šepotají..
O Lásce té, jejich si.., potají.

V šeru hvězd, strom ve větru opodál, žije dál.
Láskou tou, kterou zahlédl,
Nebes se dotýkající,
kořeny i s Láskou svou, mu vřele protékající..,
jej obklopující.