Léto ?

Léto ?

,,Siňorito, prosím, dejte mi..“.

Slečna kouká, tvářičkami rumělkovými,
Sluneční září jimi jej oslňujícími
dává muži na vědomí:

,,Jsi muž chtivý, jsoucí, bezbranný přede mnou,
jak školák s mistriní Boha Slunce na tatami.“

Kouká, s tvářičkami rumělkovými,
se září v nich Slunce,
sleduje svého žáka na tatami.

Nedává jí zatím podnět ke K.O. mu,
uměním svým rumělkovým,
Bohem Slunce jí darovaným,
muži před ní na tatami,

dcerou hodnou zůstává.

,,Nemůže si myslet snad,
žáček tenhle, že svítí mi hvězda má,
ňadra má mu,
ve svitu Slunce z výstřihu,
ku jen blahu mu.“

Muž kouká,
a stále jí říká:

,,Siňorito, prosím, dejte mi..“.

Najednou, na chvíli,
slečna se očkem poohlédne, a pootočí,
po panu Božském kdes, vedle tatami..

..a školák náš si uleví..
cítí se, jako Bohém v Ráji.

,,Konečně si můžu aspoň snad trochu líznout,
a bez placení“, říká si bez uzardění.

Chválí v duchu matku její, veškerensto, a říká si v duchu jí:

,,Díky světe za tuto chvíli.

Jak dlouho jsem po ní toužil..?

Kolik dní ?“


A kradmo se chopí osamělé,
chtivě, před ním Božské,
snad po vanilce líbezné ?..

..po Slunci krásně, Božsky stvořené,

krásné, líbezně jsoucí, svůdné,

svitem Slunce jej oslňující,

svůdně před ním natočené..,

zmrzliny.