Slepá.

Jakoby si spadla z nebe
V době pro mne podivnou
Vzala si mi kousek sebe
Nemyslím dál na jinou
Navždy stát jen vedle tebe
Stala si se jedinou

Tvůj hlas jemný, krásné vlasy
Jak zákeřná nemoc
Stala si se pro mne spásou
Nemůžu si pomoct

První pohled, poznání
Druhá tvář, strach nahání
Spříznění v tom hledání
Pouhé sebe klamání

Přece musí být ta pravá.
Nevěřím že je tak zlá
Přece jen ty křídla má
I když někdy náznak dá.

I když, scény dělává.
Hodně často utíká.
Vždy to však pak vypadá.
Že za to můžu já.

To dohnalo mne k úvaze.
Na které straně chyba je.
Mozek srdce popírá a nastává ta hodina.
To dostalo mě na kolena.
Budoucnost je nakloněna.
Všechna snaha k ničemu.
Nesnáším tu ničemu.

Často nám to neklapalo
Jak probuzení fackou
Okolí mi na jev dalo
Že chybně nazývám to láskou

Začal jsem všímat víc
Citil jsem ten rub a lic
Že jsme každý jiný
Jen nitky nás pojily

Tak po dlouhém přemýšlení
Učinil jsem rozhodnutí
Které mě tak stále pálí
sny rozplynuté v dáli
Nešťastnou lásku vzdali a
Navždy s Bohem sme si dali

‌Bude to rok za pár dní
Však týden dle mého zdaní
Stále ve mě duch těch míst.
Chladně uvedlas mne v zapomnění
Přenesla ses přes to dění.
Jak na popel spálit list
Jako bych byl jeden z krys.

Však pochyby mé byly správné
Proč jsem tehdy byl tak jist.
Nejdřiv plevel lásky marné
Pak plody pravé s právem jíst.

Ale srdce silné je, vytvoří ti víru.
Hlava volnost srdcí dá.
A vykoupe tě v splýnu.
Však tvrdohlavě zakročí.
když čicháš v pasti k sýru.

Tvé okouzlení časem slábne
Jizva v srdci zůstane
Ale věřím v zítřky zdárné
Že už se to nestane .