Jen pro tebe
Kdybych tak k tobě mohl přijít s vůní večera,
proschlého sena a chladnoucího vzduchu
a zašeptat u tvého čela,
m o j e mi l á,
čím dnes jsi se tak unavila, že mně nečekáš?
Tiše, jako když slunce vstává přisedl bych k tobě
a prsty vnořil do vlasů tvých
a zakryl tvá rozpálená záda, svým tělem přitiskl bych se k tvému.
A dechem horkým jako tento den ovanul bych tvoje víčka tak,
že procitla bys za chvíli
a řekla tiše, jako když slunce vstává,
m ů j m i l ý,
dnes znavil mne ten slunný den a večer, když na tebe jsem čekala,
vůně chladnoucího vzduchu a proschlého sena mne uspala.
Zdálo se mi, že přisedl jsi ke mně a vnořils prsty do mých vlasů
a na má rozpálená záda položil jsi roztoužené paže,
pak přitiskl ses ke mně tělem svým a ve mně bylo jak na slunci poledním
a potom, když pohladil mne tvůj horký dech a já procitla,
bylo mi jako bych se probudila do jitra.
Ty, ale nebyl jsi se mnou a dech tvůj nebyl s mým a já si říkala,
kdybys tak mohl přijít s vůní večera a chladnoucího vzduchu,
pak bych slyšela,
m o j e m i l á.
červenec 1976