Orbita

Ještě mě chvíli hlaď.

Těžké utopené prsty

ve vlnách vlasů. 

Noc mlčky přikyvuje, 

i dnes usínám poslední. 

Klidný ospalý dech

hřeje na dlani.

Voníš jako svítání

chránící hvězdy před pádem.

Ani se nezachvěješ, 

když si o tebe svět

opře čelo. 

I slunce se pohnulo, 

zmateně krouží kolem. 

A s ním jedna květina 

bažící po pohlazení

tvých paprsků.