Bílá růže

Bílá růže…

Dlouze, velmi dlouze sis přivoněla k růži, tam v zahradách pod katedrálou, natahující paže svých věží až k nebi.

Snad, snad jsi z ní chtěla načerpat sílu, kterou jsem ti právě vzal…

Ta růže, ač bílá, mi připomněla krajkový lem tvých do růžova vyvedených kalhotek; vůní, či snad podobou jejího květu s… tím… tvým…? Nevím…

A pak, náhle, jsi byla pryč a mně v ruce pálila ta krajka a v očích štípal dým tvé poslední nedokouřené cigarety…