Čtvero ročních milování

Čtvero ročních milování…

Milování za letního úsvitu, kdy se nebe zpočátku stydělo červánky, ale pak ani náhlá prudká bouře nepřehlušila její hlas, jež – pojednou – vévodil všemu…

Milování při podzimním večeru, kdy jeleni vytrubovali svou lásku v náruči lesa a barevné listí padalo k zemi stejně lehounce, jako její noční košilka…

Milování za zimní půlnoci, kdy roztoužené lišce mrznul dech na zježených vousech, sníh křupal pod kopýtky zvěře a nám dvěma bylo přesto tak horko…

Milování za jarní noci, kdy ani tisíce vůní všech květin, nepřebily tu její; sladkou… jedinečnou a... jedinou…

Všechna ta milování nabyla svého pravého významu až s ní…

Vzpomínám na ta roční období a mám pocit, jakoby to bylo včera…