Svatyně

Svatyně

Tu studánku lákavých prožitků jsi nazvala svatyní a já se zeptal, mohu – li vstoupit.

Cudně jsi sklopila víčka; zdálo se, jako by právě dva Vltavíny, letící k nám oblohou vztahů milióny let, zasvítily nad krajinou, minuly dva, vonícími květy ozdobené, pahorky a zamířily k tomu… třetímu…

„Ty přece smíš… všechno,“ zašeptala jsi a já, osvěžený svěcenou vodou tvé touhy, vzápětí pootevřel ta tajemná dvířka, za kterými čekalo naplnění…