Procházka do budoucna

Procházka do budoucna

Večer vykvetl poloviční tváří měsíce do krásy, výkřiky ptáků ze sna přivolaly noc, klapot, jak od koňských kopyt zní polní cestou a tvá, mrazem políbená ruka přece hřeje…

Zastav se a obejmi mě, milá, budoucnost nejistotou zuby cení, bolest prázdného polštáře stahuje černé mraky osamění…  a slunné jitro se do mlhy smutku halí…

Prázdné náměstí si utře oči uslzené milióny drobných kapiček, když oslavný triumf andělských kůrů zazní jak výkřik milující se ženy a růže zavoní a rozkvete do plné krásy...