D.J.

Nora pustých mezi koberci omalovánek vyhloubena. Jančí tu nováček kovadlinkami svý difůzní echo pomocí obvodů elektrických. Spílá si když hraje mezi vlákny etap života spadlého k němu domů. Tak jako tak, parchantě vzrůstající intezitou zakýchne si občas povenku s dýchánky spleticí krystalů a květin. Matrošem kyselý oblak zabarven vyplive do čerpadel ústí jam. Všechny s sebou vezme v ty nejkrásnější zpěvy hloubek chóru mazaných hlav, s ucpanýma ušima zatřese. Probouzí si svět v díře z níž obživl jakože neskuhral, nikdy neplakal. Jen ptát by se chtěl. Považte si.