Matějíčci

Matějíčci zahloubení ve svých žabích pupíncích. Nesmyslná představa tak hloubá si podhoubí pro zrody prapůvodních myšlenek.
Zákon sis přinesl sem, do nikam, kde není vnímáno ani slovo. Knih nepřečtených se všade válí otevřené hřbetem vzhůru. Spustlé staré nápisy svět nepřestanou přenášet od spod zetlelých listů, zemin jichž se dotýkají. Nejsou tedy a nebudou zásobovat něčí mysl, zaváhal jsi o mnoho dob, o mnoho výklenků let jež vymohl sis jako dobu čekací. Trampot a front nekonečných v parádách nepřehlédneš, výdrž panovníčci lhářských výroků tu ti ubližovat musí jinak dozvíš se více než sebe v těchto prostorách zdržovati máš. Klání v podobě samot tu zde vnímat s kolikerými vibracemi a steny hřbetů vybledlých a ještě trochu prozíravostmi ochráněnu. Tlukoty srdcí čerpající z písmen, to věrno ti bude s tvým svalem dobrodiní kratince než zhasne si a klapne zvukem vůní spustlou a už dávno zatuchlou v hlavě Tvý.