Medvídci

V rohu položení medvídci, už časem vlhnou a začínají hnít. Zápachem drti, co naplňuje jejich tělíčka otravují opuštěné stavení. Možná jako hračky oddálí likvidaci domu v kterém pobývají. Oči se stále ještě lesknou opuštěností a bezpohyblivou samotou. Ve zracích skleněných věčné světlo a věčnou noc v mžiku odrazí. Svými pažemi napoví tomu, kdo položil je tak, že leží nehybně rádi po mnoho let bez hnutí na podlaze. Jakkoli musí dodržovat zvířecí pokoru a neutéct i když čas likviduje jejich části, které odpadávají a bolestně hynou po okolí. Nakonec, co očka skelná zachytí, nit prohnilá povolí v hlavičkách věčně napružena a vystřelí skleněné součásti do světa.