Sezení

Zafoukaná taverna s pronošenými táci uprostřed opuštěným nálivkům ponořeným ve svá dramata ani už nedonese. Ruce tváře červenými nosy ozdobeny nesoucí veškerou činnost jen jako nesplněnou donášku potřebného moku v sladohled nefunkční připadne nově vstoupeným. Prostoupí je v nečinnost, snáz přisednou a snáze otevřou z venku ložiska slov po okraj naplněná prachem uličních ždímačů v kameloty pravd převlečených za text na papíře. Za mluvená a tak slova přesvědčivě zakomponovaná v životy ostatních, že místa do jednoho obsazena jsou i když už nikdo neroznáší a nedovede je do toulavých konců k ránu opuštěných ulic. Tiché zaprášené čekání v bezmoc nátur uctívající sdružení, která se tu pravidelně vedou a jejich návštěvnost strmě stoupá vyslovuje zúčastněným údiv a i radost v bez polekání venkem vnitřek klidu vyměnit si navzájem. Slávu rozpoložených talířků v myslích, vměstnánu z plna státními naběračkami tu každý z hrdla nalévá, každý co ráčí plnými doušky spolyká a radostně s úlevou krkne si.