Nuzná

Bojím se bojím. Kolikráte bere lítosti plný kbelík tu na šílený chátře přeplní se. Zrovinka přeměním si ze sil majetnických tolik zápraží, že nestíhá si politika věčností. Že přelidnělá oblast trpaslíky bez funkčnosti celý můj týden zabírá a že ostatky jejich prosívat muset budu. Takže kolik stran láteřivých v neskutky odolat sítí uspěchanosti máme? Tolika fízly a hlídače přesnosti zacpanej tenhle svět, už jen zrcadlí se.
Proto už nesmím spát, obludy krvelačně si sají svůj nektar ze mne jak kosa samozřejmá života zasekne a ukončí. Prodlení dovolit nesmím, jsi tak ráda přítomna má. Užíváš si v mých neplodných dnech v soužití trapnosti tak najednou ani plakat nesvedu. Ani ten kabát o kterým jsem ti už psal před deštěm neochrání. Tak jen se sám usmát na sebe, abych tě odehnal i před ostatními ochránil má, nouze.