Úklid

V zákoutích se tiše plížila plíseň.
Špinavé ponožky se lepily ke stěnám, aby vzápětí splynuly v jedno.
Drobky z okoralého chleba se mazlily s kočičími chlupy a zapadávaly do škvír mezi šuplíky.
Dlaždičky v kuchyni se bály pustit zdi, aby nespadly do mastnoty na sporáku.
Obaly od jogurtů, paštik a šunek se bezmocně schovávaly za postel a mrtvolky much bezradně shlížely z lustru.
Talíře, obalené zbytky jídla, to všechno smutně pozorovaly ze dřezu.
Kocouři hladově mňoukali a pes dorážel, že chce ven a já tu místo toho sedím mezi haldami papírů a zamýšlím se nad poetičností okamžiku, než bych vzala do ruky hadr a šla konečně něco dělat...

Tak jsem to všechno vysmýčila, vymetla pavučiny a pustila dovnitř čerstvý vzduch a zjistila jsem, že jsem vlastně uklidila ve svém nitru.
Že bylo zaflákané odpadky a že mě zase baví tvořit a baví mě myslet a baví mě tu stát a tvrdit vám, že jsem doma někdy uklízela.