Dopis

Víš, znáš to, 

když člověk hledá tam, 

kde hledání končí a zároveň začíná, 

snad klam, když vidí, že

není jediného zákoutí, kam by se nepodíval, 

aby našel odpovědi. 

 

Jsi a nejsi, když usínám a když se probouzím, 

jako opěrná berle u mé postele, 

co podpírá mé vratké kroky životem - 

letem světem

světlem

(tmou)

. 

 

A pak prostě zmizíš a necháš mě tu, 

jak opuštěný květ na louce zapomnění,  

s hlavou plnou nezodpovězených otázek, 

ztracenou v krutosti nevědění. 

 

Ne, nevyčítám ti to,

 moje volba -

uvěznit se či být volná..